Jdi na obsah Jdi na menu
 


Milá Šmejdilo,
 
když jsem si tě s tvojí sestřičkou přivezla k nám, tak jsem byla na pochybách, zda se někdy necháte pohladit - jen jste na nás prskaly, syčely a schovávaly se před námi. Chvilku mi trvalo, než jsem přišla na to, proč pořád mňoukáš - máme v obýváku velké zrcadlo, ty jsi viděla svůj odraz a volala jsi na tu "druhou" kočičku - přeci jen u tety v Týně jste měly více kamarádů, tady jste najednou byly jen vy dvě a tak se ti po ostatních stýskalo. Museli jsme vymyslet, jak zrcadlo zakrýt, dvě kytičkovaná prostěradla přichycená gumičkami to nakonec vyřešila.

Ze začátku jsem byla dost skleslá, když jste na sebe nechtěli nechat ani sáhnout. Ty jsi byla taková smělejší a zvědavější, prostě taková šmejdilka... Přepadávala jsem tě, když jsi spinkala v kukani, na gauči, na krytu topení a nestihla utéct, chvilku tě hladila a pak jsem zase odešla. Koukala jsi na mě jako na blázna, co tě nenechá vyspat. Upřímně, byla jsem zoufalá, má přepadávací taktika nepřinášela výsledky, v které jsem doufala. Pak přišel šok - seděla jsem, hledala na internetu, čím bych tě tak mohla ochočit, když jsem najednou uslyšela "vrrrk vrrk" a ty jsi si to naštrádovala ke mně na klín jako by se nechumelilo. Párkrát jsi se po mně prošla sem a tam, pak jsi začala šlapat zelíčko a skončilo to veeelkým rozvaleným kotětem. Od té doby se to stalo naším rituálem, snídala jsem s tebou na klíně, vyráběla naušnice s tebou na klíně, hrála hry - pořád s tebou na klíně. Neměla jsi moc ráda, když tě někdo nosil, nelíbilo se ti, když jsem ti myla pokakanou prdelku - ale sušení ručníkem už se ti líbilo s pokojeně jsi držela a vrněla. Když se zavolalo "čiči, bašta", byla jsi první, kdo přiběhl. Byla jsi moc statečná a dávala jsi sestřičce Štuclince dobrý příklad - brzy začala závistivě pozorovat naše klínové seance, až to jednou nevydržela, přišla ke mně blíž a nechala se pomazlit. Na klín se jí nechtělo, to se bránila....Ale to bylo stejně tvoje místečko, viď?

Včera, 16. 10. 2012 jsi si ráno přišla pro svoje mazlení na klíně, spokojeně jsi šlapala zelíčko a vrkala, jak jsi to měla ve zvyku.... A odpoledne jsi po cestě od pana doktora přešla za Duhový most - selhala ti játra, bylo to tak rychlé, že jsme ani neměli moc šancí ti pomoct. Dnes ráno jsem zase seděla na židli a čekala, až uslyším "vrrk vrrk" a vyskočíš si na klín, budeš šlapat zelíčko a spokojeně vrnět. Místo toho mi tu zoufale mňoukala tvoje sestřička, která tě hledala. Koukala na mě s otázkou v těch velkých očích a já jí vysvětlovala, že už si hraješ jinde. A ona si najednou rozvážně vyskočila na postel a z postele na židli, ve které sedím i teď, když píšu tyhle řádky. Nejdřív se na mě dlouze dívala a pak si opatrně lehla vedle mě. Pohladila jsem jí a ona si lehla na můj klín tak, jak jsi to měla ráda i ty... Poprvé za celou dobu, co je u nás...

Milá Šmejdilko, děkuji ti za tvůj dáreček. Až budu dneska sundavat prostěradla, která zakrývala zrcadlo v obýváku, budu v něm hledat odraz kočičky s velkými netopýřími oušky se štětičkami.
 
Moc tam na té louce za Duhovým mostem nezlob
 
Tvoje depozitní teta