Jdi na obsah Jdi na menu
 


Milý Jonášku,

je toho opravdu hodně, co bych o Tobě chtěla napsat. Chci, aby všichni věděli, jaký jsi byl úžasný a skvělý kocourek. Bohužel mi velký stesk a úzkost brání v tom, abych se více rozepsala o celé době, kterou jsi strávil v našem depozitu, o všech zážitcích a příhodách s ostatními kočičími kámoši. Přišel jsi k nám s ostatními kamarády 28. 2. 2012  (dodnes si ten den přesně vybavuji) a od té doby jsi mě provázel na každém kroku.

Nikdy nezapomenu na naše usínání, kdy jsi mi položil hlavičku na moji hlavu, začal jsi krásně vrnět a já věděla, že jsi naprosto spokojený. Bohužel jsme také zápasili se zákeřnou nemocí. Na jaře se nám podařilo ji na chvilku překonat, ale její druhý a o to zákeřnější úder jsme bohužel prohráli...
19. 12. 2012 jsi odešel za duhový most rychle a bez bolestí.

Jonášku, moc děkuju, že jsem Tě ve svém životě potkala a nikdy na Tebe nezapomenu...