K depozitní tetě jsem se dostal jako divoké, vyděšené kotě s velmi silným průjmem. Teta mě léčila skoro 6 týdnů, než se mi dalo bříško do pořádku a během té doby to se mnou neměla vůbec lehké. Moc jsem se bál, vrčel jsem, prskal a několikrát jsem tetu ošklivě pokousal. Teta se ale nevzdala, vyléčila mě a pomalu mě ochočovala. Teď už běhám volně po domečku, kamarádím se s kým to jen jde a nezáleží na tom, jestli je to pejsek, kočička nebo miminko. Občas se sice leknu a uteču, ale už nekoušu ani nevrčím. A když teta hezky v klidu sedí a šije, vlezu jí na klín, tahám jí za nit a předu si.

Nejvíc bych si Ježíšku přál nový domov. Pokud se ti ho nepovede pro mě najít, budu rád za granulky pro kočičky s citlivým bříškem.

Děkuji, Faraon


Ps: kdybys mi Ježíšku chtěl přinést dárek, napiš mojí depozitní tetě na e-mail (elis.cb@seznam.cz) ;-)