Milý Ježíšku,
jmenuji se Aďas a ačkoliv jsem velký pohodář, neměl jsem to v životě úplně jednoduché. Před pár lety mne jako kocoura v nejlepších letech páníčci nechali napospas ulici, kde jsem se protloukal jak jsem mohl. Naštěstí mne asi před rokem odchytli a předali k hodné tetě do depozita, kde jsem se trochu vzpamatoval a po měsíci si pro mě přijeli noví páníčci, se kterými jsem se vydal na dalekou cestu do Volar. Bohužel, ačkoliv jsem se choval vzorně, chytal jsem myšky a plnil páníčkům co jim na očích viděl, musel jsem být kvůli alergii paničky vrácen k další tetě do depozita. Tady jsem už asi tři měsíce a i když se tu mám docela dobře, pořád se mi nepodařilo někomu se zalíbit tak, aby si mně vzal už opravdu nastálo. A přitom se tak moc snažím. Jsem velice nenáročný, spokojený jak venku tak doma, strašně rád se mazlím s lidmi a vůbec ničeho se nebojím. S ostatními zvířaty moc nevycházím, až na mojí malinkou kamarádku Adelajdu, se kterou se často proháníme celým bytem a dupeme jak stádo ježků.
Milý Ježíšku, k Vánocům bych si opravdu hrozně moc přál někoho, kdo by mě měl rád a komu bych byl úplně tím nejlepším kamarádem. A když by ti to nevyšlo, protože vím, že takových přání máš strašně moc a práce taky spoustu, přál bych si nějaké dobré konzervy nebo kapsičky. Depozitní páníčci mi jich teď moc nedávají, protože tvrdí že granule jsou stejně dobré a nemám se tolik přecpávat. Ale já musím přece sám nejlíp vědět, co je pro mě dobré, takže ti píšu o papání které by bylo jen a jen moje. Mockrát ti děkuji, že sis na mě udělal čas a splníš mi třeba i moje náročné přání o novém páníčkovi.
Aďas

Ps: kdybys mi Ježíšku chtěl přinést dárek, napiš mojí depozitní tetě na e-mail (KSasa@seznam.cz) ;-)