domov-Zita
ZITA
Umístěna 24. 6. 2012
DOPIS ŠESTÝ 19. 4. 2013
Ahoj tety!!!!
Tak se Vám po dlouhé době zase ozývám!!!
Před nedávnem jsem oslavila první narozeniny, takže je ze mne velká dáma. Mám se skvěle, ačkoli mi panička s příchodem hezkého počasí hrozí jakousi kastrací nebo jak tomu říká. Souvisí to prý s tím, že jsem už na to dost velká, a že prý přemýšlí pořídit mi kamaráda na hraní, abych se doma nenudila. Před časem totiž od nás odešel pániček, takže jsem častěji sama doma než dříve. Panička mi už představila nového pána a myslím, že ten má kočky a vůbec zvířátka mnohem raději, než ten původní. Dokonce si se mnou hned hrál a byl moc fajn.
Jinak musím říct, že paničku vůbec nezlobím... Jen ji občas trochu rozptýlím rozkousaným kabelem k telefonu, nebo ji odnesu pár ponožek z prádla k sobě do pelíšku. Občas ji trochu proženu po bytě, pořádně si pohrajeme a zasmějeme se. Ale večer, když přijde unavená z práce, to jenom čekám od zachrastění klíčů dole u vchodu, už z dálky na paničku křičím, a jak otevře, skočím ji do náruče a začnu okusovat vlasy. Jako se my kočičky čistíme, tak já čistím jí. Máme se prostě rádi a to je hlavní!
Kočičáci moji, tety a vůbec všichni hodní lidičkové, mějte se!
zdraví Zita
DOPIS PÁTÝ 25. 9. 2012
Dobrý den všem!!! Po dlouhé době píšeme se Zituškou krátký pozdrav z domova.
Zitule roste jako z vody, už je to velká kočičí slečna, ale stále je to malej závisláček, jakmile je panička doma, nedá jí chvíle klidu. Přítel vypráví, že vždy když otevře dveře, on nebo kdokoli jiný, přiběhne natěšená a když vidí že to nejsem já, jen se zklamaně oklepe a zase odběhne pryč. Taky si dost vyžaduje pozornost, klidně skočí na závěs, záclonu, vleze do okna, do vany, nebo mi skočí na nohavici, nebo ruku a kouše, škrábe, dokud se jí nezačnu věnovat. Je to malá černá vyčůraná bestie, ale já jí zbožnuju :D.
Teď zrovna píšu z práce, takže bohužel nemám moc fotek, ostatně vyfotit jí je čím dál větší problém. Normálně pózuje a dělá na mě obličeje, ale jak vytáhnu foťák, je to náhle marné.
Mějte se a smějte se,milí kočičáci!!!
Zit & Veronika
DOPIS ČTVRTÝ 5. 8. 2012
Krásný letní den všem kočičákům!!!
Posílám pár fotek Zitušky, je čím dál složitější ji vyfotit, pořád někde lítá, pak se posadí a dívá se na mne, ale kdykoli vezmu foťák do ruky, jde mi naproti, čímž mi pokazí každý záběr. Šplhání po čemkoli ji nepřešlo a zřejmě už ani nepřejde, ráda se šplhá také po mně, když spím. Je lepší než budík, snaží se pořád dostat blíž k mé tváři, takže vždy zalehne, zapřede, a vzápětí se stěhuje ještě blíž. Další spánek už je vyloučen.
Moc ráda také pozoruje, když se doma někdo sprchujeme. Já si do vany beru kachničku a bavím se, jak se jí ze břehu snaží chytit, příteli dokonce skočila dovnitř, když vypouštěl vodu. Ani ji nevyháníme, jsem ráda, že nemá strach, takže v koupání pak nebudou potíže. Přítel si už na Zitu zvykl, jen záchod mu vadí, pořád všude větrá a už dopředu haleká, že v zimě to bude peklo. A to jsem raději zavrhla myšlenku, vzít k Zitě ještě Alfréda.
Bohužel při každé příležitosti jde po kabelech, takže jsou všechny schované, a do pracovny nesmí. Vždy hlasitě mňouká, pláče, přímo řve, protože chce být se mnou, ale k počítači prostě dostala zákaz. Nejvíc zlobí v noci, musím jí schovávat míček z koulodráhy, jinak nejde doma usnout. Ovšem, to by nebyla Zituš, nenajít si jinou hlučnou zábavu...
Teď v létě honí mouchy, běhá jak zběsilá a ani si neuvědomuje kam. Jednou mi skočila v zápalu lovu bradou na roh stolu, trochu nám otekla, ale jinak prý v pořádku. Kéž bych i já takhle dobře snášela ta vedra! A když je bouře, Zitka sedí u okna a sleduje lidi, jak prchají do úkrytu. Myslím, že se nám v duchu směje.
Tak se také mějte a smějte!!!
Zita & Veronika
DOPIS TŘETÍ 10. 7. 2012
Ahoj kočky a kočičáci!!!
Posíláme další pozdrav z nového domova. Zituška si už na nové teritorium i její obyvatele zvykla, s čímž souvisí nárůst zejména nočních lumpáren. Zatímco se v prvních dnech pokojně uvelebila u mne na polštáři, dnes už po tmě prohání tunel, koulodráhu, tajemnou krabičku... vše, co vydává jakýkoli zvuk, nenechá v klidu :-) Já za ní běhám a odklízím z dosahu všechny rušivé elementy. Páníček si na kočičího kamaráda konečně zvykl, takže nechceme příliš provokovat...
Jinak je Zituš moc milá a šikovná, za kuřecí želé si dokonce při dobré náladě sedne, akorát než ho sní, honí ho čtvrt hodiny po bytě, třikrát jí zapadne pod gauč, jednou pod skříň a občas ho nenajde ani panička :-) Dokonce jsme už byli i na procházce, doma se nám sice postroj moc nelíbí, ale venku šla moc pěkně. A přepravní taška to jistí. Narozdíl od přepravky, z tašky ji musím odhánět :-) Takže když je hezky, popadnu Zitu, postroj, tašku, pití pro obě, a jdeme na prochošku. Zatím daleko nedojdeme, ale to nám nevadí. Hlavně, že jsme spolu.
Mějte se a smějte se!!!
Zdraví
Zita a Veronika
DOPIS DRUHÝ 30. 6. 2012
Dobrý den Vám i kočičákům, posíláme druhý pozdrav z nového domova.
Zituška se hezky zabydlela, nejvíc se jí ale líbí u paničky v postýlce. Když na to přijde, je to velký mazel
Jinak je to ale pěkná divoška, ráda si hraje se vším, co ji přijde do cesty. Na fotkách osvobozuje méďu Voňocha, aby ho posléze připravila o hlavu. / což paničku nenapadlo vyfotit, bohužel/
Krmení divé zvěře panička nesmí zanedbat. Nejvíc nám zachutnaly konzervičky Ontario s kuřátkem a krevetkami, a s chutí zkoušíme i kočičí mlíčko.
Zituška je moc hodná a šikovná kočičí slečna, i když občas je jak z divokých vajec. Leze po okenní síťce, skáče, škrábe, škube, číhá, prostě řádí. Hodně si povídá, a přede. Příst začíná dokonce hned,co ji oslovím, ještě dřív, než ji pohladím. První den jsem se bála, aby na mne nezanevřela, že ji beru od rodiny, v horku, v malé přepravce, ale ukázalo se , že zbytečně. Naopak,nejspíš díky tomu, že jsem byla s ní a mluvila na ni, získala ke mně ihned důvěru a cokoliv se děje, obrací se nejdřív na mně. A já si zamilovala ten obdivný pohled velkých kočičích očí.
Zdravíme všechny hodné tety, kočičí rodinu i ostatní kočičáky!!!
Zita & Veronika
DOPIS PRVNÍ 24. 6. 2012
Dobrý večer, posílám pár pozdravů od Zitušky z nového domova.
Pomalu už se otrkává, plně si zotročila šantové myšky a oblíbila si kolovou dráhu /což není překvapením/. Na to, že je doma první den, je to docela provokatér. Schovává se mi za gaučem, čeká až ji najdu a má vyloženě radost, že ji nemůžu vylovit.;) Když přestanu s výlovem, vyleze z úkrytu, zamručí, aby mne nalákala a hned zase skočí zpět do úkrytu :D. Odpoledne si pak vyprosila siestu a zvlaštně si mne běhěm ní prohlížela a otlapkávala. Koukala na mně, jako na boží obrázek Posílám i tyto dvě fotky:
1/ Cesta domů nás zrovna nebavila, ale byly jsme statečné. Ještě, že okolo chodila ta srandovní plechová zvířata s dvěma kulatýma nohama :D /Velice nás fascinovali motorkáři a cyklisti/
2/ Zasloužený odpočinek po úspěšném lovu. Zituška chytila první šantovou myšku a patřičně ji potrápila
3/ Kolová dráha nás zaujala téměř hned, co jsme trochu zmapovali terén...
Zatím se tváříme na výsost spokojeně a zdravíme tímto všechny hodné lidi ze sdružení, kteří nám kočičákům tak skvěle pomáhají, všechny kočičí kolegy a kamarády a hlavně naši kočičí rodinu, maminku Cecilku a všechny brášky a sestřičky a hlavně také depozitní tetičku Veroniku. Děkujeme za péči a starost, kterou jste nám věnovali a slibujeme, že se brzy zase ozveme s dalšími fajn zprávami. :D
Za Zitušku nová panička
Veronika Divišová