Jdi na obsah Jdi na menu
 


domov-Salome a Megan

SALINKA A MEGI

(u nás Salome a Megan)

Umístěny 15. 3. 2013 a 21. 4. 2014

DOPIS TŘETÍ 16. 6. 2013

Zdravím,

tak už je to víc jak týden, co se Megi (Megan) po všem tom stěhování zabydlela u nás. Je to do počtu třetí kočička, co teď máme doma. Čekala jsem, jak ji přijmou ty naše dvě domácí, jestli bude velký boj. Ale byla jsem překvapená, všechno proběhlo celkem v pohodě. Salinka (u vás Salome) ji vzala za svojí hned. Jen naše první, Micinka, jako paní domu občas zasyčí nebo sekne packou, aby dala jasně najevo, kdo je tu šéf. Ale jinak se vše vyvíjí dobře. Samozřejmě probíhají kočičí honičky, hlavně k ránu mezi pátou a šestou hodinou, ale vždycky jen chvíli. Když zjistí, že panička ještě nevstává a nechystá jim snídani, jdou spát dál. Mám dokonce pocit, že to v tom kočičím světě,  teď, když jsou tři, funguje daleko lépe než předtím. Jinak Megi je zlatíčko. Na to jak je malá a hubená ( proti těm dvěma), je nebojácná. Má ty dvě "na háku". A má šílený apetit. Myslela jsem,že velký jedlík a mlsoun je Salinka, ale na Megi nemá. Musím je krmit oddělěně, aby ty dvě měly vůbec šanci se v klidu najíst. Jak pustím černýho ďáblíka, nic v miskách nezůstane. Už si zvykla i na granulky. Je to moje asistentka v kuchyni. Jak odtud slyší nějaký podezřelý zvuk, už sedí na lince a čeká, co by mohla ochutnat. A hrozně ráda si hraje se všema hračkama, co objeví. Pomalu si začíná zvykat i na chování, co se týká hlazení a rozvalování  v mojí posteli, tak to je už teď přebornice. Jsme rádi, že jí tu máme. Pro dnešek končím a brzy se zase ozveme.

S pozdravem Martina Černická a Micka, Saly a Megi

DOPIS DRUHÝ 21. 4. 2013

Dobrý den,

tak se zase po čase ozýváme. Salinka se má fajn. Už se u nás dokonale zabydlela. Je ještě stále bojácná, před cizími lidmi uteče pod stolek a chovat stále nechce. Ale co se týká mazlení a drbání, to je přebornice. Apetit má stále větší, připadá mi, že je jak vysavač. Co najde v misce, ihned má v sobě. Ale přestala hltat, přišla už asi na to, že jí to u nás nikdo nesní a tak si to může vychutnat. Sní opravdu všechno, na rozdíl od naší Micky, která je tak trochu vybíravá. Jediný problém je v kočičích bitkách. Bývá to hodně k ránu nebo večer. Micka uplatňuje status paní domu a Salinku honí, fackuje a občas se i poperou, že lítají chlupy. Ale umí se bránit, takže občas je to vyrovnaný boj. Ale co jsem se dočetla v dopisech od jiných umístěných kočiček, tento problém nás má víc. Jinak spolu vychází celkem dobře, uvelebí se na gauči a spí vedle sebe. Tak snad kočičí soužití bude pokračovat bez problémů. Pro dnešek se loučíme a zase se ozveme.
S pozdravem Černická M. a naše micinky

DOPIS PRVNÍ 20. 3. 2013

Dobrý den,

tak Salinka (Salome) se u nás zabydlela celkem rychle. V pátek 15. 3., po příjezdu domů, se schovala do rohu za kytku, kde vydržela asi tři hodiny. Pak se pomalu vydávala na průzkum, ale jen když věděla, že je v pokoji sama, jinak se zase rychle schovala. Ale když zjistila, že při průzkumu může přijít i na hlazení a drbání, nemohla se nabažit. Naše Micka jí zatím z povzdálí jen pozorovala, jsou asi tak stejně staré, ale je mírnější povahy a hrozně trpělivá kočička. Při večerní bašte jsme zjistili, že Salinka má obrovský apetit. Svojí porci snědla v mžiku a když zjistila, že Micka nedojedla, okamžitě to zbaštila. Obě jí i granulky a je jedno, čí je miska, tak postupně pořád dosypávám. To samé bylo i se zachůdkem, takže mají nakonec jeden společný a používají ho vzorně. Přes víkend se spolu pomalu seznamovaly, Micka na Salinku občas zasyčela a napřáhla packu, aby dala najevo, že paní domu je ona, ale jinak všechno bez problémů. Očichávají se, hrají si na honěnou (hlavně v noci je to baví) a Salinka je hodně hravá, baví jí všechny hračky, které objevila. A nejvíc mě překvapilo, že už v sobotu večer mi sama vyskočila do klína, kde se uvelebila a slastně předla. Takže jí u nás určitě bude moc dobře. Tenhle týden ještě navštívíme veterináře na poslední kontrolu, kterou má Salinka absolvovat. Až dáme dohromady nějaké fotky, určitě pošleme. To je zatím vše.
Zdravíme Martina Černická a naše kočičky