domov-Eman a Loula
EMAN a LOULA
Umístěni 10. 9. 2011
DOPIS DRUHÝ 4. 4. 2012
Emča s Loulou (občas Lejla) jsou v pořádku. Bohužel se Lejlině u nás líbilo jenom žrádlo a moc se nepohodla s našima žárlivkama, tak přesídlila k sousedům na konec ulice. Mají tam jednu kočičku v jejím věku a starý pán je v důchodu, tak má společnost celý den. Navíc se jí líbí, že smí do baráku a spát v posteli. Občas se k nám přijde nažrat, protože ví, že dostane maso. Již má po kastraci, kterou prodělala počátkem února a snášela to daleko lépe než moje holky. Teď očekávám, že začne nabírat jako ony, které tahají břicho po zemi. Emča se po tu dobu, kdy měla stehy a byla zavřená, osamostatnil a více se přidal ke smečce. Nevadí mu, že ho občas nejstarší čičina sekne, když se přiblíží do její příliš těsné blízkosti. Příště to udělá zase znova. Je to opravdu vtipné. Jeho nejoblíbenější činností je honit naší asociální stařenku, která se pak dívá zle na mě a na něho také. Tuhle jsem poprvé viděla, jak spí naše tři asociální kočky s Emčou na kupě. Dřív ho mezi sebe, až takhle nebraly. Poslední tři týdny se začíná hajzlík toulat, tak se s tím bude asi muset něco udělat. Náš druhý kocour je asi výjimka mezi všemi kočičáky, ten nevystrčí paty z baráku. Tak netuším od koho se to Eman naučil.
Když micinky jenom pozoruji je vše OK, ale jakmile naznačím, že
se chci mazlit, začnou se předhánět, kdo bude na klíně. To dokážou být na sebe pěkně ošklivý. Jinak si myslím, že už se naučili tu s nimi a hlavně s psiskama v pořádku bez jakékoliv újmy (občas to bylo na mále) vyjít.
S přáním všeho dobrého
Marešovi +(Jessinka, Princezna, Dolly, Šemík, Eman a sousedka Loula)
DOPIS PRVNÍ 8. 10. 2011
Dobrý den,
omlouvám se, že píši až teď, ale tak nějak jsem to pořád odkládala až, jste se mi ozvala sama. Kočičáci jsou v pořádku a myslím, že si u nás skvělě zvykli. Jediné co, tak naše nejstarší osmiletá kočička (Jessinka) s náma přestala kvůli nim nadobro mluvit. Ona vždy byla taková asociální, ale tohle byla poslední kapka. Emča s Loulou ji strašně rádi provokují a pořádají na ni společné hony. Ona jen utíká a prská. Ostatní micinky je přijali s klidem. Největší obavu jsem měla z kocoura (Šemíka), ale ten se ukázal jako naprostý pohodář a ani na ně nesyčel, jen si je s klidem očichal a dál je neřeší.
První dny byly takové zapeklité pro Loulinu, ta se schovala pod skříň a za nic na světě nechtěla vylézt. Emča se hned mazlil a lísal. Postupem času se to obrátilo a Loulina neudělá ani krok beze mne. Takovej největší mazel. Všechno děláme spolu pomáhá hrabat listí,sbírat hrušky, zametat, krmit psy atd... Emča je takový průzkumník. Je strašně zvláštní, že mají tak odlišné povahy. Především teda Loula, tak zajímavou kočku jsem dlouho neviděla, a spolu tvoří dvojci k zulíbání. Dokonce i mamka, která kočky nemusí, tak uvažovala, že z nich udělá mazlíky, co budou jen doma (to zatim o žádným zvířeti nikdy neřekla). Jenže nevím, jestli by se jim to už líbilo. Zvykli si chodit kam chtějí, dělat co chtějí a stali se z nich lovci. Konečně máme doma kočky, co loví myši. I když jsme měli předtím kočky čtyři tak žádná nelovila. Byly na to moc pomalé a jsou od táty zhýčkané, že on loví jim. Táta jako vášnivý rybář jim dává úlovky, které chytne. Emča s Loulou taky brzo přišli na to, jaké tajemství skrývá červený kýbl. Problém nastal když okoukali od našich čičin,jak se vytáhne ryba z rybníka. Velmi se jim tento lov daří a velcí kapři jsou celí podrápaní. To už se taťkovi moc nelíbí :D
Jsme strašně rádi, že je tady máme a nelituju volby pro ně. Osobně jsem spíše na výstavě měla vyhlídlou 5měsíční želvovinovou kočičku. Naštěstí si ji někdo adoptoval a já měla jasno...:-) Už jsem byla domluvit si kastraci Loulinky s doktorem, který mi kastroval všechny moje holky. Doufám, že pak nepřibere jako ony..:D
S přáním všeho dobrého všech šest micinek a Marešovi