domov-Divoženka1
JULINKA
(u nás Divoženka)
Umístěna 17. 11. 2012
DOPIS DRUHÝ 16. 1. 2013
Tak co je nového u Julinky: už je u nás skoro dva měsíce, zdárně roste, lumpačí pořád stejně, aspoň je s ní sranda, už se decentně odváží postavit se Nelince, nebo na ní číhat někde za bukem, což jí moc schvaluji, protože Nelča jí stále honí jako nadmutou kozu. Když ale přijde na chování, to jim nevadí, že spolu moc nepečou a ptáčky za oknem, jak ďobou slunečnici, taky vydrží sledovat společně, i když každá v jiném rohu, takže první úspěchy jsou tady. Já jsem si tak představovala, jak se budu dívat na dvě kočičky, co si spolu pěkně hrají, místo toho si od rána do večera hraji s akční Julinkou a Nelča na nás kouká :-).
Tajně doufám, že přijde den, kdy si vyměníme role :-). Ráda o tom dám vědět.
Takže pozdravujeme všechny kočičáky umístěné i neumístěné a těm druhým přejeme, aby se na ně usmálo štěstí.
Kovářová Alena Třeboň
DOPIS PRVNÍ 15. 12. 2012
Divoženka (u mně Julinka) se už zabydlela.
Hodná Teta mi jí přivezla 17. 11. 2012, zůstala v předsíni, ale v noci se už hlasitě dožadovala vstupu do bytu. Trochu jsem se bála, co na to druhá kočička Nelinka, chodila Julče za zadkem, syčela, mručela, naštěstí jen to.
První týden, co u nás Julinka byla, Nelča skoro vůbec nejedla, což samozřejmě vůbec nevadilo Julče, která všechny plné misky během chvíle vyluxovala, chrochtala u toho jak malé prasátko, granule polyká zásadně celé, co by se zdržovala kousáním.
Julča je opravdu hodna svého původního jména Divoženka, je to prostě péro z gauče, všude chce být, všechno chce vidět, do všeho se vrhá po hlavě, strašně ráda si hraje, ale držela si odstup. Asi po týdnu se mi podařilo jí náhodně pohladit, a najednou se stal zázrak, břinkla s sebou na záda a začala příst jak traktůrek a nechala se vomuchlat, no to byla hudba z nebes a poslední kapka pro Nelču která s nenávistným pohledem odkráčela. Nesla to tak těžko, že mi načůrala do postele a na koberec, tak jsem si na ni musela pořídit Feliway. No, je to skoro měsíc, ale holky spolu dodnes moc nekamaráděj, Nelča to stále trochu sabotuje, ale je vidět, že jen den ode dne měkčí, hlavně že přestala čůrat kam nemá.
Takže mám doma dvě kočičky s tak rozdílnýma povahama, až žasnu. Doufám, že příště budu psát o dvouch velkejch kámoškách.
Jsem ráda, že vůbec můžu psát, protože se po mně Jůlinka rozvaluje, tak to tady ťukám jedním od ní ocintaným prstem. Jinak Vás všechny moc pozdravuje a přeje Vám všem a svým kotěcím kamarádům hezké Vánoce a já se připojuji.
Kovářová Alena Třeboň