Umístěna 7.3.2010
DOPIS TŘETÍ - 9.6.2010
Ahoj,
posílám pár dalších foteček Theušky.
Pěkně prospívá a s přibývající váhou přidává i na drzosti :) Například zjistila, že postel je vcelku pohodlné místo na spaní a snaží se nás vystrnadit!
Také moc ráda sedí na stole na balkoně a kouká po okolí a i ven, trénovat lezení po stromech, se vydá ráda. A je naprosty mistr v hazeni vyrazu nevinnosti, udivenosti a znechuceni :)
Jak nabrala váhu tak už je také možné se chystat na kastraci, provedeme asi příští měsíc.
Přeji příjemný den a jsem s pozdravem, Tereza S.
DOPIS DRUHÝ - 27.4.2010
Ahoj - další rychlá zpráva o Theodoře :)
Už je kompletně naočkovaná a konečně zcela zdravá :) (měla teda jednu ošklivou rýmu a byla nutná atb, ale zabrala okamžitě), nafouklé bríško je úplně splasklé, jak měla propadlá záda, tak ta se také dost srovnala a řekla bych, že i malinko vyrostla.
Chutě do zivota má plno, pořád lítí a strašně provokuje. Momentálně je její největší zábavou snaha utrhnout Anežce hlavu. Ta je mnohem klidnější a je nejspokojenější, když si může lehout na peřinu a spát, ale to k ní hned Thea přiběhne, předníma packama ji obejme pod bradou a tahá nahoru :)
Už se nás konečně přestala bát a je velmi mazlivá. Jak si človek sedne na gauč tak přiběhne, nechá se pohladit, občas se na chvilku stulí do klína.
S pozdravem Thea a Terezka
DOPIS PRVNÍ - 15.3.2010
Ahoj, jak se Vám daří?
Píši zprávu o tom, jak se má Thea. Zdravotní stav se zlepšuje, už vůbec
nepotřebuje dýchat tlamičkou a skoro ani nepšíká (tak jednou za večer, jestli vůbec). Akorát do uší ještě kapeme chemii. Po akplikaci si chudák Thea vždycky zkouší tlapkama vytřít ouška, čímž si ty kapičky roznese po celém kožíšku a je z ní pankáč :O) Ale je hodná a trpělivě snáší (snad) poslední léčbu.
Dobře baští, granulky jen tak na ochutnání, ale konzervy všechny druhy. Jinak nám veterinář povolil ukončit karanténu, tekže už je plně zapojena. S druhou kočičkou jsou kamarádky a nejraději spí vedele sebe na okně nebo se honí po bytě sem a tam. Je z ní pěkné číslo. Nám už také důvěřuje, ačkoli to šlo pomaleji než spřátelení se s kočičkou.
Večer se nás nebojí, ale ráno si ještě pořád není jista, jestli ji náhodou nejdeme něco ošklivého provádět. Tak dostane krmení a hned si vzpomene, že už nás zná. Když se pak posadím na pohovku a něco dělám na počítači, tak se i přijde sama pochovat a krásně vrní.
A nejraději by spala s náma v posteli, vždycky si lehne hned po nás, ale pak většinou rychle odchází - nezdá se jí to tam úplně bezpečné.
Dělá nám radost a moc Vám za ní děkujeme!!!
Mějte se krásně, ať Vás zvířátka (ani nikdo jiný) nezlobí.
Tereza S. a Ondřej