Jdi na obsah Jdi na menu
 


TANČÍK

 

Umístěni 16. 10. 2010

DOPIS DRUHÝ 18. 2. 2011

Ahoj, jak všichni víte, jmenuji se Tančík. Poslední dobou mám spoustu času přemýšlet, když vysedávám na okně a vymyslel jsem, že Vám něco o sobě napíšu.
Na své dětství si moc nepamatuju, ale jelikož mě moje zachránkyně krmila na ulici, asi si dokážete představit, že jsem nebyl jejich poklad o kterého se chtěli starat, a tak se mě zbavili.
Naštěstí se o mě postarala milá paní, díky které jsem toto těžké období překonal. Jednou jsem si myslel, že zase dostanu granulky, ale najednou mě vzali a odvezli mě pryč. Zpočátku jsem se bál, ale když mě vysadili v bytě, kde bylo teplo a bylo zde měkké místo na ležení, bylo mi jasné, že mi už bude dobře  Snažil jsem se být jako správný čistotný kocourek, pěkně jsem chodil na píseček a řádně po sobě zahrabával. Po dlouhé době jsem se cítil jako v ráji  Moje úžasná depozitní teta Martinka mi dopřávala to, co mi už dlouho chybělo. Myslel jsem si, že s ní už zůstanu na celý život, ale i přes to že mě měla ráda, mě jednou dala do ošklivé přepravky a odvezla mě s ostatníma kočičkama pryč.
Byla tam zima, průvan a necítil jsem se ve své kůži.  Ani ostatní kočičáci nevypadali nadšeně a ani zajímavé pohledy spousty lidí nás nerozveselili. Říkal jsem si, že si mě Marťa vezme zase domů, ale jeden mladý pár se na mě podíval a řekl mi, že si mě odveze. Místo toho aby se mě Marta zastala, měla dokonce radost a šla jim dát nějaké papíry nebo tak něco. Nechtěl jsem jít, ale co mi zbylo. Zavřeli mě do té ošklivé přepravky a v zimě mě tahali jako bych byl hračka. To víte, trochu jsem trucoval a řekl jsem si, že se nevzdám a budu trucovat a snad se vrátím ke své depozitní tetě.
Když jsme přijeli domů a poznali mě ostatní členové rodiny, nebyli ze mě zrovna nadšení. Mluvili o tom, že tam nezůstanu a tak jsem byl spokojený, že dosáhnu svého. Brzy je to přešlo a snažili se mi dávat mňamky, ale já jsem se statečně držel a nejedl nic jen granule. Při mazlení jsem se snažil tvářit jak nejhůře to šlo a pořád jsem doufal.

Pomalu jsem si ale začal zvykat a teď by mi moje pohodlí jen tak nikdo neodepřel. Zvolil jsem jinou taktiku a obmotal jsem si všechny členy rodiny kolem packy. Když si kňournu dostanu mňamky, když chci, musí si se mnou všichni hrát a můžu spát kde se mi zamane. Zjistil jsem, že ani mazlení není tak špatné a tak občas těch pár minutek přetrpím pro radost páníčků :-)

Mějte se všichni pěkně a nemyslete si, že mě odsud dostanete, já mám vše, co chci, pěkně se zakulacuju a jsem šťastný :-) Tančík

DOPIS PRVNÍ 1. 11. 2010

Zdravím Vás moje milé tety z nového domova. Bydlím v Týně nad Vltavou se svou paničkou. Její rodina mě přijala a občas mi odpustí i nějakou tu lumpárnu. Sice všichni nadávají že línám, ale za to přeci já nemůžu. Snažím se to alespoň vynahradit tím, že jsem moc čistotný :) Na to že jsem už velký chlapák, tak mě moc začaly bavit hračky. Cítím se jak v nebi, když můžu honit tu myšku :) Když není nikdo doma, tak si povídám s paničky velkým ještěrem. Celé hodiny se na sebe koukáme a moc si rozumíme, i když nechápu že mu bez kožíšku není zima :)
Mějte se moc hezky, pozdravuje Váš Tančík se Zuzkou a Lukášem