Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


TANČÍK

 

Umístěni 16. 10. 2010

DOPIS DRUHÝ 18. 2. 2011

Ahoj, jak všichni víte, jmenuji se Tančík. Poslední dobou mám spoustu času přemýšlet, když vysedávám na okně a vymyslel jsem, že Vám něco o sobě napíšu.
Na své dětství si moc nepamatuju, ale jelikož mě moje zachránkyně krmila na ulici, asi si dokážete představit, že jsem nebyl jejich poklad o kterého se chtěli starat, a tak se mě zbavili.
Naštěstí se o mě postarala milá paní, díky které jsem toto těžké období překonal. Jednou jsem si myslel, že zase dostanu granulky, ale najednou mě vzali a odvezli mě pryč. Zpočátku jsem se bál, ale když mě vysadili v bytě, kde bylo teplo a bylo zde měkké místo na ležení, bylo mi jasné, že mi už bude dobře  Snažil jsem se být jako správný čistotný kocourek, pěkně jsem chodil na píseček a řádně po sobě zahrabával. Po dlouhé době jsem se cítil jako v ráji  Moje úžasná depozitní teta Martinka mi dopřávala to, co mi už dlouho chybělo. Myslel jsem si, že s ní už zůstanu na celý život, ale i přes to že mě měla ráda, mě jednou dala do ošklivé přepravky a odvezla mě s ostatníma kočičkama pryč.
Byla tam zima, průvan a necítil jsem se ve své kůži.  Ani ostatní kočičáci nevypadali nadšeně a ani zajímavé pohledy spousty lidí nás nerozveselili. Říkal jsem si, že si mě Marťa vezme zase domů, ale jeden mladý pár se na mě podíval a řekl mi, že si mě odveze. Místo toho aby se mě Marta zastala, měla dokonce radost a šla jim dát nějaké papíry nebo tak něco. Nechtěl jsem jít, ale co mi zbylo. Zavřeli mě do té ošklivé přepravky a v zimě mě tahali jako bych byl hračka. To víte, trochu jsem trucoval a řekl jsem si, že se nevzdám a budu trucovat a snad se vrátím ke své depozitní tetě.
Když jsme přijeli domů a poznali mě ostatní členové rodiny, nebyli ze mě zrovna nadšení. Mluvili o tom, že tam nezůstanu a tak jsem byl spokojený, že dosáhnu svého. Brzy je to přešlo a snažili se mi dávat mňamky, ale já jsem se statečně držel a nejedl nic jen granule. Při mazlení jsem se snažil tvářit jak nejhůře to šlo a pořád jsem doufal.

Pomalu jsem si ale začal zvykat a teď by mi moje pohodlí jen tak nikdo neodepřel. Zvolil jsem jinou taktiku a obmotal jsem si všechny členy rodiny kolem packy. Když si kňournu dostanu mňamky, když chci, musí si se mnou všichni hrát a můžu spát kde se mi zamane. Zjistil jsem, že ani mazlení není tak špatné a tak občas těch pár minutek přetrpím pro radost páníčků :-)

Mějte se všichni pěkně a nemyslete si, že mě odsud dostanete, já mám vše, co chci, pěkně se zakulacuju a jsem šťastný :-) Tančík

DOPIS PRVNÍ 1. 11. 2010

Zdravím Vás moje milé tety z nového domova. Bydlím v Týně nad Vltavou se svou paničkou. Její rodina mě přijala a občas mi odpustí i nějakou tu lumpárnu. Sice všichni nadávají že línám, ale za to přeci já nemůžu. Snažím se to alespoň vynahradit tím, že jsem moc čistotný :) Na to že jsem už velký chlapák, tak mě moc začaly bavit hračky. Cítím se jak v nebi, když můžu honit tu myšku :) Když není nikdo doma, tak si povídám s paničky velkým ještěrem. Celé hodiny se na sebe koukáme a moc si rozumíme, i když nechápu že mu bez kožíšku není zima :)
Mějte se moc hezky, pozdravuje Váš Tančík se Zuzkou a Lukášem